Vidět svá přání: Taky už máme svůj vision board! :D Vítej 2016

Také jsme se vrhli na svůj vision board neboli jantru. Byla to krásná možnost utřídit si myšlenky a říct si, na co se chceme v novém roce těšit. Tak nějak si popovídat o svých přáních - a místama to bylo i poměrně náročné, protože te nemohlo být lego, ninjago, bejblez, třináct puzzlů frozen, ani víly, koníci a laky na nehty. Prostě nemateriální přání. Zachycení emocí, které chtějí zažívat. Děti to nad očekávání chytlo a úplně se nechali myšlenkou pohltit. 

Základ úspěchu byla krásná velká čtvrtka, která přímo lákala k pomuchlání. Teda pomalování. Každý měl svou. Potom nůžky, fixky a časáky. 

​A třpytky a samolepky. Hooooodně třpytek. A pak už se jen nasedne na emoce, ve kterých je vám dobře a vystřihává se, lepí a maluje. 

Dceřin budoucí rok. Sada rtěnek :-D Ale vlastně to znamená - být krásná. Budu se snažit, aby to pro ni znamenalo především = cítit se dobře ve svém těle. A ptám se - co jsou ty červené čáry? "To abych měla sílu". Miluju jejich myšlenkové pochody.
A ještě dcera: Chci jet na Lipno.
A já: Proč? Potřebuju slyšet ten pocit, který to pro tebe znamená. Tu emoci.
Dcera: Že tam bylo hezky.
Já: Aha (To už je lepší -  a ve snaze naučit precizovat a popisovat pocity pokračuju:) A co přesně znamená to hezky?
Dcera: Že tam dávali čokoládky.

A tady synovo dílo. Zážitky v nějakém dino parku, elektrická kytara a je zamilovaný do vanilky ve všech podobách, hodně máme rádi vůně, tak asi to. Chtěl by se stát supermanem a na maximum využité nálepky autíček, jízda na motorce. "Já tam nakreslím i tebe a tatínka, protože chci, abyste žili." A potom:
Syn: Achjo, to bude docela dlouho trvat.
Já: Co?
Syn: No ty židličky pro ty moje fanoušky, až pojedu reallye. Chci jich mít 3000.

Konečně rodinný vision board. Společné dílo, jedeme v tom všichni. Doufám, že následující rok bude jízda plná nadpozemských požitků. Už po tomhle odpoledni vím o našich dětech zase novou velkou kupici věcí. Krásný 2016.