Indigové pohádky jsou hodně o tom jak být silný a že je v pořádku být jiný a také o naději a i proto bychom rádi věnovali výtisky dětským domovům... a říkali jsme si, že by se to určitě dalo udělat nějakou zábavnou formou, zapojit lidi...  Tak vznikl nápad na Indigový řetěz. Za každého z vás, kdo se zapojí, věnujeme jednu knihu do dětského domova, který vyberete - a uděláme vše za vás, tedy zabalíme a odešleme, vy se jen pohodlně online stanete článkem narůstajícího řetězu. Neváhejte, řetěz má jen 148 článků.

Jak se zapojit do Indigového řetězu? 

Zamyslíte se, jestli by se nenašlo něco, jak svůj život vylepšit. Drobná věc, třeba, že se naučíte hrát na loutnu nebo začnete zdravit tu nepříjemnou paní odvedle. To je úplně na vás. Potom pojmete rozhodnutí o předsevzetí. O tomto předsevzetí - a tak něco kolem, třeba proč jste se pro něj rozhodli - nám napíšete do mailu [email protected] nebo přes kontaktní formulář  Nic dlouhého a nebo naopak se klidně rozepište, forma, délka atd. je jen na vás. Pak už jen symbolicky přispějete na poštovné, knihu dodáme my. Váš příběh s předsevzetím pak zveřejníme na těchto stránkách. 

Proč Indigový řetěz?

V poslední době vzniká mnoho krásných projektů na zlepšení života ve městech, pro přírodu atd., což je super, no největší změna vždycky začíná u nás samotných, v našem myšlení, určitě máte zkušenost, že někdy stačí jedna správně cílená věta a váš život se ubírá jiným směrem... 148 příběhů o snaze o vlastní změnu už je pěkná dávka inspirativní vlny.

Proč 148 článků řetězu?
Přesně tolik dětských domovů je v ČR. Až bude v každém z nich jedna knížka Indigových pohádek, naše mise je skončena :-)

Děkujeme mnohokrát všem, kteří se již zapojili a všem, kteří se ještě zapojí. Děkujeme, jste úžasní!

Seděli jsme u ohně. Zářijový podvečer se změnil v zářijovou noc. Už bylo po bojovce, děti si vyměňovaly zkušenosti a bonbóny a trumfovaly se, kdo že se nejmíň bál. Jen ta nejmenší, Linda, pořád ukazovala: "Tam!". "Tam" bylo do černé mlhy, někde kde se dala matně tušit hruška, o kus dál stará stodola a jinak pole a ještě šířejší pole. Tak jdi, povídám. S maminkou, povídá ona. A tak jsem ji vzala do náruče a vydali jsme se, samy dvě, přitisknuté tvářičkami "tam". 

A kam Lindo, ptám se a ona pořád ukazuje "tam". Už jsme u hrušky, už ji míjíme, tma jako v pytli, bodláky se mi lepí na nohy. "Tam." 

A pak mi to dojde. "Tam" míří prstík, a míří - na oblohu! Pozorovali jsme u ohně oblohu a bavili se o Velkém vozu... A malá Linda se rozhodla za tím vozem jít... Kéž si podržíš svůj velký vůz v sobě, Lindo...

Dnes jsem měla chuť na švestky, na ty poctivé, utrhnout ze stromu, žádný supermarket... a jak tak sedím v autobusu, přejedu zastávku, že. No koho by to nenaštvalo... a jak se tak vracím, ejhle, švestky :-)  Díky, vesmíre, tvé způsoby plnění našich přání jsou vskutku rozmanité! Krásný den vám dnes přeji a dobré švestky na cestě!