Tenhle web si necháme. Je sice starý, a už asi nesplňuje high tech výkřiky techniky, ale je náš a my ho máme rádi. Ostatně, ani ten nový zrovna nehýří trendy, ale umožnil nám udělat konečně pořádný e-shop, kde si objednáte civilizovaně třeba kartou a tak.

Nu, mrkněte na náš nový vymazlený a vyláskovaný web TADY.

Na tom novém webu je i blog, takže další novější zprávičky z indigových luhů a hájů hledejte právě TAM.

Kdo by váhal, tak bych do dozajista chtěla jménem mikro tvůrčího indigo týmu složeného z: vrchní ořezané pastelky Lucy Bumpkin, vrchní poskladatelky písmenek Alenky a vrchní okousané tužky (já), pozvat ke sledování vzniku nové knihy, TUTO. Jmenuje se Solfánci a Sluneční královna a podtitul má Srdce jako nejvyšší forma odvahy. Tak z toho je už tak trochu jasné, o čem to asi bude. Takže doufáme pěkně a pevně, že to zase bude krásná modrá a snad i moudrá, kniha.

Děkujeme vám všem za přízeň a těší nás, že to spolu budeme táhnout dál. Mám vás ráda! ​💜

​

"... A když jsi byla miminko, tak jsem tě takhle chovala..." houpu dceru v náručí. Bude jí brzy šest. Ráda si nechává vyprávět o tom, jak byla malá. 

"... Takhle jsem tě vždycky hladila po zádíčkách..." jedu jí po páteři a Linda se mi v náručí ještě víc stulí. Ráda se v těch okamžicích i chová jako miminko. Jsme na tenise, o kus dál se syn snaží o bekendy a forhendy. Trpělivě čekáme na lavičce a máme čas samy pro sebe.

"... A druhou rukou jsem ti takhle schovala hlavičku..." hlas zpomaluje a přidává se do rytmu k hlazení. Dcerka před oslňujícíma zářivkama přivírá oči.

"... Abys věděla, že jsi vždycky v bezpečí..." Houpu ji v pravidelném rytmu tenisových úderů a svého srdce. 

Linda zavře oči docela. Cítím, jak se uvolňuje. Ozvěna pokynů trenéra se míchá s dětským výskáním jeho malých svěřenců. Všechno vnímám jakoby z dáli. Za okny je tma a venku mráz. Jsme tu jak v iglů. Je to uklidňující. Dcera zašátrá po mojí ruce. Stiskneme se, pak zase povolí. 

Najednou si uvědomím, že tohle je ono. O tomhle je dětství. Snad si tenhle hebký okamžik bude pamatovat, stejně jako si ho budu pamatovat i já. 

"... Vzpomínáš, jak jsme chodily s Fabiánem na tenis?..."  

"... Vzpomínáš, jak..."

Tohle jsou ty nejdůležitější okamžiky dětství. Žádné běhání na kroužky, jedničky z diktátů a správně uklizený pokojík (au!).

Vytvářet tyhle měkké polštářky vzpomínek.

Okamžiky, které tu navždy budou jako záchranná síť. Klid a mír. Vzájemná blízkost. Teplo. Dobrota.

Láska. Bezpečí.
Vědomí, že svět je správně. Polštářky vzpomínek. V tenisové hale se dnes zhmotnil jeden takový.

Linda si jej mohla uložit do skříně.

Aby, až bude velká, měla do čeho padat.

Aby měla po ruce vždycky dost polštářků na to, aby ji zachytily. Ať už bude padat odkudkoli. Vědomí, že jsem milován a v bezpečí. Ten nejsilnější náboj, ten největší dar, jaký můžeme dětem dát.

Polštářky lásky a bezpečí.

Vytvářejte polštářky a cpěte jimi všechny skříně. 

Je to to největší, co svým dětem můžeme dát.

S láskou, z jednoho takového polštářku díky svým dětem,
Mia
​

zdroj obrázku DreamingElephants.com

Všem s láskou, s mírem v srdci, v touze a odvaze.

Rok ohnivého kohouta nechť je pro vás jízda a zároveň poklid usebrání.
Každičký den nechť nacházíte vyváženost v konání i kontemplování.
Každý okamžik nechť jste pevni usazeni v sobě a přitom v propojení s celým světem.

Nechť směřujete za svým snem, obklopeni láskou milých bytostí a radostí z každé činnosti. Nechť pravdivě dáváte a dostáváte. 

Buďte v tvůrčí harmonii svého bytí.

Za indigový gangsta glamorous team se vrháme střemhlav do tvorby nové nádherné báječné knihy O Lumprdlících a Sluneční královně. Ne náhodou je jedním z hlavních pilířů právě - harmonie. Cítím ji jako důležité téma... Už teď se těším, až se nad knihou společně všichni skloníme a obrátíme první list...

Děkujeme za vaši ohromnou dosavadní přízeň, podporu a povzbuzení, indigový kmeni.

Přeji za nás všechny s Gándhím a Periklem především bytí v harmonii: odvahu žít svobodně - dělat to, co myslíte a říkáte. Buďte sví, žijte indigo. 

S láskou
​Mia