A pak se to objeví ve školce na botníku.
Tyhlety výkresy. Vždycky si slíbím, že je poctivě popíšu jménama a taky číslama, tedy věkem jejich tvůrců. Pak se zaseknu. Přispěchá ještě druhá hromada od druhého dítěte. A já na to nemám morál, vlastně mě to nebaví, tahle exaktnost. Bude mi jedno, že za pět let tím pádem zaměním jejich tvořitele. Chci aby ke mě obrázek mluvil svým vyzařováním. (omlouvat svoji lenost jsem se naučila dobře).
"Maminko, ty tvoje lokty jsou nějaký hrubý, ty mi stárneš." Hm, kolik že máme doma už hromad sentimentu? Žádnou. Vyhážu to nebo poztrácím. "Ale děda je má ještě hrubší." Tak jo. Jsem matka, kočičí předkyně.
Jak to máte s výkresama vy?
"Maminko, ty tvoje lokty jsou nějaký hrubý, ty mi stárneš." Hm, kolik že máme doma už hromad sentimentu? Žádnou. Vyhážu to nebo poztrácím. "Ale děda je má ještě hrubší." Tak jo. Jsem matka, kočičí předkyně.
Jak to máte s výkresama vy?