Když se octnete na cestě... Jedu, po krásném čase s dětmi jsem nyní sama, děti jsou u prarodičů... to mi dává možnost dokončit dokonce myšlenku dokonce...
Přepadá mě náhle pocit, jak plně šťastná jsem. Milované děti.. v jak krásné zemi žiju (a to mám tendenci pořád hledat někde nějakou šťastnou palmu)...
Propadnutí úplně jednoduché kráse okamžiku když náhodou zvednu oči a pak už je nesudnám.. ty mraky...
jedna jednoduchá cesta českou kraijnou, trasa jižní čechy - praha... tolik - vláhy?... na další obrázek připojuji fotku deset let starou, ze Sýrie - město Hamá, ano tam, kde je dneska něco co si říká Islámský stát... dotýká se mě to osobně, neboť jsme Sýrii projeli celou, mému muži tam krejčí osobně ušil galábiji, s kterou jsme později překročili do Saudské Arábie...a já si právě v Hamá kupila galábii, černou a šílenou, v těch vedrech černý hadr od hlavy k patě...
Ano, to je ona... já v černé galábii u jakéhosi saudskoarabského auta... normálka, a pak jsme šli do restaurace kde byla "family section" takže tam mohl se mnou sedět i můj muž...
A přitom všem koukání do mraků mám vzradu v autě pár jahod z lidlu a usmívám se při vzpomínce na vyprávění kolegyně z Holandska, že u nich je všechno oplocené a zajít si natrhat borůvky a maliny, natož houby.. neexistuje, vše je oplocené a každý kousek někomu patří a hlídá si ho, ona vnímá čr jako ráj...
A tak jedu dál, na trase jižní čechy - praha... ve svých letních šatech bez ramínek, v zářivých barvách... to mě naučila dcera, převléká se pětkrát denně, jen šaty a šaty, je ŽENA...
.. A tak pozoruju (provoz samozřejmě) mraky a cestu... a je to jakoby mě ŠTĚSTÍ mělo roztrhnout... znáte ten pocit? jak je vám krásně až vás to trhá na kusy... (blbý je že po tom mívám propady - tomu říkám - ale už s tím člověk umí pracovat :-D) ...
tak přeju vám hodně chvil kdy se cítíte opravdu v sobě.... létu, děkuji.
nechť vás štěstí trhá na kusy...
nechť vás štěstí trhá na kusy...
RSS Feed
