Strašně moc ráda vám píšu věnování.
A taky už vím, že nemám používat "strašně".
Vaše kočka domácí culíkatá.
A taky už vím, že nemám používat "strašně".
Vaše kočka domácí culíkatá.
Strašně moc ráda vám píšu věnování.
A taky už vím, že nemám používat "strašně". Vaše kočka domácí culíkatá.
0 Comments
Také jsme se vrhli na svůj vision board neboli jantru. Byla to krásná možnost utřídit si myšlenky a říct si, na co se chceme v novém roce těšit. Tak nějak si popovídat o svých přáních - a místama to bylo i poměrně náročné, protože te nemohlo být lego, ninjago, bejblez, třináct puzzlů frozen, ani víly, koníci a laky na nehty. Prostě nemateriální přání. Zachycení emocí, které chtějí zažívat. Děti to nad očekávání chytlo a úplně se nechali myšlenkou pohltit. Základ úspěchu byla krásná velká čtvrtka, která přímo lákala k pomuchlání. Teda pomalování. Každý měl svou. Potom nůžky, fixky a časáky. A třpytky a samolepky. Hooooodně třpytek. A pak už se jen nasedne na emoce, ve kterých je vám dobře a vystřihává se, lepí a maluje. Dceřin budoucí rok. Sada rtěnek :-D Ale vlastně to znamená - být krásná. Budu se snažit, aby to pro ni znamenalo především = cítit se dobře ve svém těle. A ptám se - co jsou ty červené čáry? "To abych měla sílu". Miluju jejich myšlenkové pochody. A ještě dcera: Chci jet na Lipno. A já: Proč? Potřebuju slyšet ten pocit, který to pro tebe znamená. Tu emoci. Dcera: Že tam bylo hezky. Já: Aha (To už je lepší - a ve snaze naučit precizovat a popisovat pocity pokračuju:) A co přesně znamená to hezky? Dcera: Že tam dávali čokoládky. A tady synovo dílo. Zážitky v nějakém dino parku, elektrická kytara a je zamilovaný do vanilky ve všech podobách, hodně máme rádi vůně, tak asi to. Chtěl by se stát supermanem a na maximum využité nálepky autíček, jízda na motorce. "Já tam nakreslím i tebe a tatínka, protože chci, abyste žili." A potom: Syn: Achjo, to bude docela dlouho trvat. Já: Co? Syn: No ty židličky pro ty moje fanoušky, až pojedu reallye. Chci jich mít 3000. Konečně rodinný vision board. Společné dílo, jedeme v tom všichni. Doufám, že následující rok bude jízda plná nadpozemských požitků. Už po tomhle odpoledni vím o našich dětech zase novou velkou kupici věcí. Krásný 2016.
Když se octnete na cestě... Jedu, po krásném čase s dětmi jsem nyní sama, děti jsou u prarodičů... to mi dává možnost dokončit dokonce myšlenku dokonce... Přepadá mě náhle pocit, jak plně šťastná jsem. Milované děti.. v jak krásné zemi žiju (a to mám tendenci pořád hledat někde nějakou šťastnou palmu)... Propadnutí úplně jednoduché kráse okamžiku když náhodou zvednu oči a pak už je nesudnám.. ty mraky... jedna jednoduchá cesta českou kraijnou, trasa jižní čechy - praha... tolik - vláhy?... na další obrázek připojuji fotku deset let starou, ze Sýrie - město Hamá, ano tam, kde je dneska něco co si říká Islámský stát... dotýká se mě to osobně, neboť jsme Sýrii projeli celou, mému muži tam krejčí osobně ušil galábiji, s kterou jsme později překročili do Saudské Arábie...a já si právě v Hamá kupila galábii, černou a šílenou, v těch vedrech černý hadr od hlavy k patě... Ano, to je ona... já v černé galábii u jakéhosi saudskoarabského auta... normálka, a pak jsme šli do restaurace kde byla "family section" takže tam mohl se mnou sedět i můj muž... A přitom všem koukání do mraků mám vzradu v autě pár jahod z lidlu a usmívám se při vzpomínce na vyprávění kolegyně z Holandska, že u nich je všechno oplocené a zajít si natrhat borůvky a maliny, natož houby.. neexistuje, vše je oplocené a každý kousek někomu patří a hlídá si ho, ona vnímá čr jako ráj... A tak jedu dál, na trase jižní čechy - praha... ve svých letních šatech bez ramínek, v zářivých barvách... to mě naučila dcera, převléká se pětkrát denně, jen šaty a šaty, je ŽENA... .. A tak pozoruju (provoz samozřejmě) mraky a cestu... a je to jakoby mě ŠTĚSTÍ mělo roztrhnout... znáte ten pocit? jak je vám krásně až vás to trhá na kusy... (blbý je že po tom mívám propady - tomu říkám - ale už s tím člověk umí pracovat :-D) ... tak přeju vám hodně chvil kdy se cítíte opravdu v sobě.... létu, děkuji.
nechť vás štěstí trhá na kusy... |
MiaŽijem indigo Archiv
June 2018
Categories
All
|